[ad]

První várka
Eric s Cloudem zavázali všechny naše věci do veliké sítě a zavěsili ji pod vrtulník. Ten ji zvedl jako pírko…

První várka 2
… a za chvíli nám vybavení mizí z dohledu.

Druhá várka
Jako druhá odjíždí moje ski-doo také zavázaná do sítě jak moucha do pavučiny.

Druhá várka 2
Mávnutí Erikovy ruky a tři metráky těžký stroj se lehce odlepuje od země.

Odlet
Konečně je vše odvezeno a vrtulník přistává aby nás mohl naložit. Fouká silný vítr a při přistávání se strojem pěkně hází.

Ready to start
Ještě jednou zamávat zbytku osádky Freewest campu a startujeme.

Freewest camp z chopperu
Takhle vypadá camp z výšky deseti metrů.

Main camp
Sestupujeme k heliportu v main campu. Tady už sníh roztál a obnažil bažiny. Chodit se dá už jen po povalových chodnících nebo po hromadách nahrnutého sněhu. Všude je špinavé bláto, které tady na severu vidím poprvé.

Letiště McFaulds
Ranvej je na pevném ledu, ale u břehu už prosakuje voda z jezera nad led. Za chvilku přistane naše letadlo a budeme se k němu muset brodit pěti centimetry vody.

Loučení
Letadlo je tu spolu s pilotkou, kterou znám už z cesty sem. Loučíme se s ostatními, s McFaulds a s tundrou.

Let do Nakiny
Letíme asi 300 km na jih a cestou výrazně ubývá sněhu. Stále častěji se objevují vodní plochy bez ledu. Stuart nám dole ukazuje i losa, ale z výšky 1500 metrů vypadá jen jako černá tečka.

Letiště Nakina
Jsme na zemi a naše pilotka vyráží se štaflemi ke křídlu, aby si do letadla natankovala benzín pro další let. Musel jsem ji docela obdivovat, protože přistála s naprosto ledovým klidem v bočním větru, který házel letadlem ze strany na stranu přes celou šířku ranveje, úplně hladce. Ani nebylo slyšet jak kolečka dosedla na beton dráhy.

Interhotel Nakina
Letadlo dále do Thunder Bay nám letí až zítra brzo ráno, takže noc strávíme v motelu u letiště. Můžeme si ho vybrat ze široké nabídky jediného ve vesnici. Až se ubytujeme, půjdeme na oběd do hospody na druhé straně vesnice, asi 20 minut pěšky nebo 3 minuty autem. Je tu také jediná.

Hospoda
To je ona. Každý, kdo chce v Nakině něco jíst, musí přijít sem, takže nás nepřekvapuje, že oba indiání tu potkávají řadu svých známých. Na oběd sem zašel například i manžel naší pilotky.

Odlet do Thunder Bay
Nasedáme do trošku většího letadla pro asi deset cestujících a náklad. Poletíme ve větší výšce a rychleji, takže letadlo už má klimatizaci a sedadla nejsou vyndavací jako u strojů letících do McFaulds.

Fort Hope
Pravidelná linka Nakina – Thunder Bay má mezipřistání v indiánské rezervaci Fort Hope jen asi 80 km západně od jezera McFaulds. Letistní budova je ta budka vpravo. Uvnitře je jedna přepážka a váha a spousta čekajících lidí. Letadla jsou tu jediným spojením s okolním světem. Náš desetimístný stroj odsud poletí úplně plný.

Fort Hope 2
Mezipřistání trvá asi dvacet minut, takže zatímco piloti překládají zavazadla, máme dost času pózovat před letadlem.

Fort Hope 3
Tady se můžete poučit, jaký trest vás stihne když nedovoleně vstoupíte do rezervace.

Thunder Bay
Konec divočiny. Přistáváme ve městě Thunder Bay. Tady je velké mezinárodní letiště. Odsud odletíme pravidelnou linkou Air Canada do Toronta. Severní dobrodružství definitivně končí.