[ad]

Lilypad Studio 1
Ubytování jsem sehnal kousíček, jak říkali Martionovi house fellows za rohem, necelé dva kilometry od školy. Nenechte se mýlit názvem, jeden pokoj v rodinném domečku tam pronajímá Liz, která v něm žije sama se svým šestnáctiletým synem. Ložnice má tuhle velikou postel a přistýlku a cena je jednotná bez ohledu na to, zda tam jsem sám nebo přijedeme tři.

Lilypad Studio 2
V téhle stylově zimní zahradě podává paní domu ráno snídani. Úchvatný výhled na skalku a les za domem doplňuje domácí kočka, která se marně na trávníku pokouší ulovit nějakého ptáčka.

Lilypad Studio 3
Takhle vypadá dům zepředu. Když jsem včera večer dorazil, našel jsem paní domu jak luxuje vysavačem listí z příjezdové cesty.

Školní hřiště na soccer
Dnes mám naplánovanou vycházku do okolí. Vyrážím po Galloping Goose Trailu směrem na Sooke. Škola je schovaná v lese asi 500 metrů od náspu, ale kousek dál se otvírá alespoň výhled na školní fotbalové hřiště. Od školy je moc daleko, takže Martin chodí s kamarády kopat na asfalt u mola.

Metchosin Lake Trail
Sotva jsem opustil Lilypad Studio, začalo pršet. Podle průvodců v Britské kolumbii prší sice hodně, ale déšť je mírný, takže chodci ve Victorii často ani nevytahují deštníky. Déšť který se spustil dopoledne bychom u nás nazvali průtrž mračen a trval asi čtyři hodiny. Po dvou kilometrech přicházím k odbočce k Metchosinskému jezeru. Lze ho celé obejít kolem dokola, což musím zkusit.

Metchosin Lake
Jezero je nádherné, utopené mezi skalami. Na nejvýchodnějším konci je malá pláž, uprostřed malý ostrůvek, prostě vše, co pořádné jezero má mít.

Metchosin Lake 2
Tyhle úžasné červené borovice jsou tak fotogenické, že fotka vyšla docela pěkně i v tom příšerném počasí.

Pletivo
Aby dřevěný můstek neklouzal ani příšerně mokrý a zablácený, natáhli na něj obyčejné králičí pletivo. Jednoduchý nápad a velmi účinný.

Metchosin Lake 3
Pořád prší a prší, takže ani rozhledy ze skalek nad jezerem za moc nestojí. Jsem na protější straně jezera a cesta se otáčí zpět po protějším břehu.

Galloping Goos Trail 2
Vracím se zpátky na Galloping Goose Trail a pokračuji ještě asi osm kilometrů směrem na Sooke. V zářezech skal kvetou pěkné skalničky. I déšť pomalu ustává a za chvilku vykoukne slunce.

Galloping Goos Trail 3
Přicházím k hluboké mořské zátoce. Vzduch se projasnil a všechno hned vypadá veseleji.

Galloping Goos Trail 4
Cyklostezka vypadá typicky takhle. Žádná stoupání a klesání, jen mírné oblouky a občas lavička. Vše v hlubokých lesích s nádherným okolím. Je neděle a navzdory špatnému počasí na stezce potkávám spoustu cyklistů, pěších, pejskařů i jezdců na koních.

Galloping Goos Trail 5
Původní železniční mosty jsou na stezce většinou stržené a nahrazené novými. Tohle je částečná výjimka, dřevěný most pro cyklisty přes řeku je vybudovaný na základech původního železničního mostu, i když je asi o pět metrů nižší než jeho předchůdce.

Galloping Goos Trail 6
Od mostu vystoupám ještě asi 200 metrů k tomuhle pensionu a musím se otočit. Čeká mě cesta zpátky asi 14 kilometrů ke škole a pak dalších pět kilometrů do nejbližší hospody v centru Metchosinu na večeři.

Vyhlídka
Cestou zpátky ještě odbočím po nadějně označené stezce na vyhlídku. Vystoupám do kopce asi 70 výškových metrů, ale jediný rozhled, který najdu, je pohled na srub na protějším svahu. Začíná zase pršet, tak rychle sbíhám zpět na trail a bez dalších zastávek pokračuji až do místní vyhlášené hospody, kavárny, cukrárny a pizzerie v jednom s honosným názvem My Choosen Café.

Evropský večer
Po večeři se vracím do školy rozloučit se s Martinem. Nemá na mě moc času protože pro ně, Evropské studenty druhého ročníku, připravili prváci večer na rozloučenou před zkouškami. Tak mi jen narychlo zapózuje v kostýmu bavorského strýce a zmizí v Common Room.

Pláž
V pondělí ráno už není po dešti ani památky. Loučím se s paní domácí a vyrážím zpátky do Victorie. Cestou se ještě zastavím na pláži pod domem. Martin mi vyprávěl, že když ještě neměli tolik učení, hlavně v prvním ročníku, chodili sem někdy večer se spolužáky, rozdělali oheň a užívali si.

Pláž 2
Pacifik je dnes v průlivech mezi ostrovy klidný jako jihočeský rybník, jen rychle postupující odliv dává tušit, že jsem na břehu velikého moře.

Galloping Goos Trail 7
Trail na druhou stranu směrem k Colwoodu prochází podstatně obydlenější krajinou. Po obou stranách jsou vidět farmy, trail často kříží silnice a nakonec vjede do městečkě Colwoodu. Moje GPS mě neomylně dovede k nákupnímu centru s konečnou autobusu a odtud odjíždím autobusem do Victorie.

Hydroplánové letiště 1
Ve Victorii si dopřávám výborný oběd ve stejné čínské restauraci jako v sobotu. Pak mě ještě čeká výtečná káva v kavárně v Čínské čtvrti, kterou mi Martin doporučil. Nakonec mi zbývá sotva půlhodina do odjezdu autobusu, tak si na chvilku sedám na lavičku s výhledem na hydroplánovou ranvej. Nemusím čekat ani pět minut a už vidím přistávat první letadlo.

Hydroplánové letiště 2
Za přibližně dvacet minut jsem viděl čtyři letadla přistát a tři vzlétnout. Tady jedno letadlo právě roluje na start.

Spirit of British Columbia 2
Trajekt zpátky byla druhá loď, Spirit of British Columbia. Opět se pořádně rozpršelo, takže jsem začátek plavby trávil na 5. palubě. S vyrovnanými řadami sedadel vypadá trošku jako kino.

Spirit of British Columbia 3
Asi po půl hodině déšť trošku polevil, tak mi to přece jen nedalo a vylezl jsem nahoru na šestou palubu. Ostrovy se ztrácí v mracích, ale vypadají přesto úchvatně.

Spirit of British Columbia 4
Při nájezdu do úžiny v půli cesty děláme prudký obrat vpravo…

Spirit of British Columbia 5
… abychom opět v nejužším místě průlivu minuli dobře známou Spirit of Vancouver Island.

Spirit of British Columbia 6
Jakmile jsme vypluli z úžiny, začalo zase pršet a k tomu se zvedl silný vítr. Utekl jsem opět dolů na 5. palubu, dopřál jsem si kelímek nepoživatelného Starbucks kafe a po zkušenosti z minula jsem hned na první výzvu zaujal své místo v autobuse. Z místa nad řidičem fotím spojování trajektu s terminálem. Než dojedeme do Vancouveru, déšť se mění v bouři s průtrží mračen a k Hasekovým dorážím úplně mokrý.