[ad]

Julio and his helpers
Julio se svými pěti helpery po pravici a s mým Olegem po levici. Všem jsem musel slíbit fotku.

Náš domov
Slíbil jsem několik fotek jako procházku po našem campu. V pravé buňce bydlíme, to poznáte podle žebříku na instalaci antény pro GPS base.

Druhá část campu
Tohle jsou domečky ostatních obyvatel campu. Vypadají všechny stejně a jsou prakticky úplně nové. na snímku vlevo s čepicí je správce campu Suran. Když něco potřebujeme, řekneme to Suranovi a on to zařídí. Například když si někdo vypůjčí náš žebřík, Suran ho najde.

Sociální zázemí
Ještě nedávno prý byly vlevo sprchy a vpravo záchody. Těsně před naším příjezdem záchody vyhořely a přehořely i trubky přivádějící vodu z toho velkého rezervoáru vpravo nahoře do sprch, takže nefungovalo nic. Teď už jsou trubky opravené a sprchy fungují normálně, ale to co zbylo po záchodech je pořád uvnitř naprosto neutěšené, takže nám nezbývá nic jiného, než používat tureckou latrinu za campem.

Baňa
Tohle je ruská sauna a uvnitř vypadá o hodně lépe než zvenčí. Vše je opět úplně nové a plně funkční. Místní sprchy vůbec nepoužívají a jednou týdně roztopí baňu.

Office
Tenhle domeček tu prý stál úplně první. Tady se spalo, jedlo i úřadovalo. Teď se přestavuje, ale jedna větší místnost vybavená stoly tu slouží jako kancelář pro všechny kteří to potřebují. My máme s Juliem v domečku svůj stůl a zavedli nám tam i jeden UTP kabel s Internetem, takže do office nemusíme, ale to je velké privilegium.

Kuchyně a jídelna
Bílá nová budova vzadu v době našeho příjezdu sloužila jako kuchyně i jídelna v jednom. Asi před týdnem v přístavku vpravo dobudovali kompletní kuchyni, takže teď máme jídelnu zvlášť a kuchyni také spojenou jen průchodem s výdejním okénkem.

Juliova pracovna a ložnice
Julio má stůl u postele, takže při práci nemusí vstávat. Já vždycky musím přejít na druhou stranu místnosti, protože místo kde má Julio stůl u mě obývá gravimetr.

Moje ložnice
Tady pro změnu spím já. Julio se mě pokoušel vyfotit, ale fotka byla tak rozmazaná, že jsem ji musel udělat znovu už bez sebe. Buňka je obvykle určená pro čtyři obyvatele, ale s naším vybavením už se k nám nikdo nevejde, takže můžeme horní postele používat jako další úložné prostory. Včera to asi po týdnu uklízečka konečně pochopila a odnesla z horní postele ložní prádlo.

Hory na východě
Dnes poprvé vyjíždím do nejvzdálenější oblasti mého měření asi 30-40 km východně od campu. Hory jsou tu vyšší, strmější a studenější. Taky je dnes hodně mrazivý den, odhaduji, že zde ve výšce asi 2500 metrů je teplota okolo minus deseti stupňů, protože se mi dělá jinovatka na skle gravimetru.

Inverze
Tady je ještě zima, ale až vyjedeme o dalších 400 metrů výš do sedla, bude tam docela příjemně. Zatímco čekáme než skončí měření, kocháme se pohledem na mlhu válející se v údolí.

Štola
Teď jsme skoro v sedle ve výšce jen nepatrně pod 3000 metrů a jen asi kilometr od hranice s Kazachstánem. Dál už se s letními penumatikami bojíme nejen kvůli ledu na cestě, ale i kazašským celníkům pokud bychom omylemm překročili hranici. Tahle štola je zde prý pozůstatek zlatých časů Sovětského Svazu a údajně vede na druhou stranu hor do Kazachstánu.

Ložisko
Tenhle kopec je ze všech stran opletený cestami pro těžkou techniku a provrtaný desítkami průzkumných vrtů. Je to totiž zdejší ložisko. Pokud poodhrnete slupku hlušiny, díváte se na několik tun zlata.

Panorama
Když jsem se s gravimetrem drápal na tenhle 2300 metrů vysoký kopec z údolí ve výšce něco málo přes 1800 metrů, myslel jsem že tam nedojdu. Ale shora se otevřelo nádherné panorama. Sice jsem je nafotil, ale doma jsem zjistil, že nemám v laptopu nahraný software na spojení dohromady, takže až v Praze. Tohle máte alespoň na ochutnání.

Panorama 2
Panorama 2

Panorama 3
Panorama 3

Kemp vrtařů
Vrtaři nebydlí s námi, aby nemuseli dojíždět, ale mají svůj vlastní kemp v těch modrých maringotkách dole. Měřili jsme poblíž když mého pomocníka kyrgyzsky zavolali, že máme přijít na čaj, Tomu se nedalo odolat, a tak míříme do místní kuchyně.

Kuchyně vrtařů
Vítají nás tato milá děvčata, která jsou podle mého průvodce nejspíš matka a dcera. Matka nám vypráví směsí kyrgyzštiny a ruštiny, že prý už pracuje v geologii přes třicet let.

Odpolední čaj
S Olegem popíjíme pravý ruský čaj z hrnečků Nestlé. K němu nám naše hostitelky pohotově připraví každému tři smažená vejce jen aby nám nevyhládlo a matka nám pak vypráví strašidelné historky o tom, jak je odsud před pěti lety, když zde začínali, vyhnali hrůzostrašní kočovní Čabanové se zbraněmi v rukou. Ale dnes už se prý bát nemusíme, už je tu úplně bezpečno.

Stan ruských geofyziků
Asi na týden si u nás postavili stan ruští geofyzikové. Protože měli stan přímo na mé gravity base, chodil jsem k nim každé ráno a každý večer měřit tíži. Jak je vidět, jejich životní podmínky jsou o dost horší než naše. Ve stanu topí jen malými kamínky na dřevo, kterého je v okolí nedostatek, takže tam je teplota vždycky jen o trochu vyšší než venku. Ty spacáky taky nevypadají nejtepleji, takže jsem moc rád že máme svou chatičku.